CENTRUM REALITNÍCH SLUŽEB STING V TŘINCI

od rorys

Místo: Třinec - Staré město
Investor: Realitní kancelář STING s.r.o., Třinec
Hlavní zhotovitel: STAVORENOL s.r.o.
Termín výstavby: 09/2007 - 11/2008
Rozsah dodávaných prací:
Od ideového návrhu stavby, přes všechny stupně projektové dokumentace, zajištění všech povolení, celková dodávka stavby. Autoři: Jan Beneš - STAVORENOL s.r.o., Ctirad Musiol - NEW DESIGN FACTORY Hlavní stavbyvedoucí: Ing. Jiří Vankát - STAVORENOL s.r.o. Obestavěný prostor: 4.765 m3 Zastavěná plocha: 278 m2 Ukazatel nákladu na měrnou jednotku: 6.715 Kč/m3OP



Idea architektonického řešení

Pro pochopení nosné myšlenky architektury objektu je nezbytné, uvědomit si zcela zásadní podmínky jeho umístění. Starý Třinec je bizarní soubor zbytků původní zástavby, zmrzačených primitivními zásahy laických či reálsocialistických rekonstrukcí, doplněný novodobou postsocialistickou architekturou let 90. Zmatečná spleť poničených zaprášených staveb je dekorována barevnými poutači, nápisy a reklamami a vytváří tak pestrobarevnou směsici všech stylů, tvarů, opotřebení, bez ladu a skladu. Dominantou bezprostředního okolí je hlučné klasické autobusové nádraží, zčernalé prachem železáren. Rachotící Karosy denně chrlí zástupy lidí, proudících temnými podchody pod ryčnou křižovatkou do železáren, bezprostředně navazujících na tuto výspu městské aglomerace. Obrovské dýmající a oheň chrlící monstrum Třineckých železáren je fascinující realitou ocelového města, pevně vrostlou do skutečných osudů místních obyvatel. Gigantická hmota industriálního kolosu polyká nekonečné hřmotné řetězce nákladních vlaků a přivádí verneovskou kulisu Ocelového města k naprosté dokonalosti. Industriální hluk, prach, zmatečná směsice všech stylů i kýče v bezbřehém letitém nánosu rozmanitosti tvoří nenapodobitelný kolorit lokality, dekorovaný nad horizontem prostupujícím obrysem oblých vrchů Beskyd, rýsujících se za haldami hlušiny, střechami domů a siluetou starého kostela.
Implementovat do tohoto originálního prostředí jakýkoliv formát moderní architektury bez zohlednění výše popsaných fenoménů by znamenalo dopustit se sebestředného kýče. Proto při uchopení prvního záměru základního plánu možné podoby objektu byly zohledněny dva základní postuláty:Hmota domu, stejně jako jeho bezprostřední okolí, byla „slepena“ z několika svébytných tvarů do konečného harmonického celku, vycházejícího ze základní objemové hmoty, kopírující půdorys a tvar původního objektu Baťova obchodního domu. Princip skládání vzájemně se protínajících hmot navázal na nedefinovatelnou různorodou skladbu architektury okolí a stal se jejím přirozeným pokračováním – tentokrát však v přesném koncepčním řádu.
Industriální charakter nepominutelné dominanty Třineckých železáren se promítá do designu exteriéru a interiéru v novém decentním formátu. V rámci exteriéru sjednocuje stavbu s okolím, v rámci interiéru industriální motiv rozvíjí příběh a vnitřní koncepci interiéru a stává se rozhodujícím fenoménem estetiky vnitřních prostor. Míra industrializace je však citlivá a přívětivá vůči uživatelům. Design tyto motivy využívá spíš k dekorování v jemné emoční rovině, nikoliv formou brutálního znásilnění ortodoxní replikou tovární estetiky. Díky promyšlené koncepci vnitřních prostor a jejich maximální otevřenosti směrem k exteriéru a výhledům na město, hory a dýmající železárny není totiž ani dalších silných podnětů zapotřebí – image a genius noci prostupuje dovnitř objektu sám a stává se jeho přirozenou součástí. Vnímanou, však z prostředí s přívětivou estetikou, kvalitou a přirozeným komfortem. Totéž měřítko platí i pro estetiku exteriéru – industriální motiv je interpretován hodnotnými kvalitními materiály v úrovni příjemného luxusu.
Stavba samotná a její koncept vznikal postupně v několika vývojových fázích. Výjimečná pozornost byla věnována promýšlení všech vnitřních funkcí s ohledem na potřeby uživatele a limity rekonstrukce původního objektu. Výsledkem je objekt s maximálním využitím možného potenciálu. Na eleganci architektury zlatých 20-tých let minulého století reprezentovaných modernismem společnosti Tomáše Bati navazuje koncept prostorné vstupní auly přízemí. Ustoupená linie plného prosklení činí komunikaci před objektem prostornější, pohodlnější a zčásti krytou přesahem fasády.
Současně je výkladní skříní, demonstrující otevřenost společnosti STING vůči svým klientům – v souladu s konceptem bourání bariér, vstřícnosti, přímé cesty ke klientům a transparentnosti své činnosti. Žádné tajuplné kanceláře kdesi v patrech, ale opravdu přímá cesta k lidem na úrovni pochozí komunikace s bezprostředním kontaktem vizuálním i fyzickým. 
Druhé nadzemní podlaží je věnováno firemní administrativě a velké zasedací místnosti s fascinujícím výhledem plně prosklenou stěnou na Třinecké železárny. Systém řešení vnitřních dispozic jednotlivých oddělení společnosti je založen na uzavřených autonomních celcích, které jsou podle možností vizuálně propojeny mezi sebou pomocí prosklených příček tak, aby při zachování potřebné intimity nebyl popřen princip vizuální týmové sounáležitosti. Podlaží funguje jako soubor jednotlivých kanceláří a současně jako velké společné pracoviště celého týmu. Zmíněná velká zasedací místnost doplňuje malé konferenční prostory. Její orientace směrem k fascinujícímu výhledu na Třinecké železárny díky plnému prosklení s venkovním ochozem vytváří živou obrazovou scenérii originální jedinečnosti monstrózního místa.
Třetí nadzemní podlaží je koncipováno jako velitelský můstek s pracovnou majitele společnosti, výkonného ředitele a asistentek. Nástavba je ustoupena o celoobvodový ochoz a její převažující prosklení poskytuje z úrovně tohoto podlaží imponující výhled až na horizont Beskyd.
Symbolika velitelského lodního můstku přirozeně definuje úlohu a postavení uživatelů a zcela přirozeně i jim denně připomíná jejich roli a odpovědnost za chod a budoucnost mladé dynamické společnosti přátelských a především pracovitých lidí. V praxi zde ožívá přirozená myšlenka odkazu díla Tomáše Bati, příkladně definující roli odpovědných vůdců a budování cílevědomého pracovitého pokrokového společenstva se spravedlivou dělbou podílu přínosů.
Nad třetím podlažím je jen poslední hříčka architekta domu – velká terasa s japonskou zahradou pro pokojnou relaxaci s úžasným 3D výhledem do celého okolí. Tento malý detail jen podtrhuje snahu všech podílníků na realizaci o maximální využití potenciálu objektu směrem k jeho uživatelům.
Stavba samotná a její koncept má jeden nepřehlédnutelný fenomén – a tím je neutuchající snaha o nová neortodoxní řešení a individuální originalitu. Každý detail v řešení byl předmětem mnohostranných diskuzí, vedených vůlí k dosažení inovativního řešení. Od tvaru domu, fasády exteriéru, nočního osvětlení či označení budovy až po interiérová řešení, obsahující industriální motivy v podobě podhledů z tahokovu, cihelného zdiva, řešení interiérových dveří či samotného užitého mobiliáře. Ten samotný je mimochodem také originálním a doposud nikde nerealizovaným konceptem. Jeho konstrukčním i designovým základem je rámová konstrukce, do které jsou vkládány ostatní prvky – například stolové desky, dále konstrukčně doplněné pouze skleněnými prvky tak, aby v konečném důsledku vznikl dojem nepravděpodobné levitace, odhmotnění formou vizuální hříčky… Motiv a princip rámu je rozvíjen v mnoha podobách na stejném principu modifikovatelného opakovaného systému nové řady kancelářského nábytku. Originální jsou i pasáže interiéru, kde se běžně v jiných případech aplikují standardní řešení – toalety. Tyto jsou řešeny barevnými cembonitovými obklady stěn místo keramiky a ocelovou velkoformátovou dlažbou.
Nad rámec uvedeného měla celá stavba ještě jeden lidský rozměr – v rámci její realizace se vytvořilo nadšeně spolupracující společenstvo lidí dřívese neznajících a díky konstruktivnímu duchu a přátelské atmosféře se kromě nepochybně dobrého výsledku s řadou kreativních řešení vytvořily i silné přátelské a profesní vazby, které jsou i do budoucna příslibem nových přínosů.

Použité technologie a materiály

Objekt je směsicí konstrukčních systémů, technologií a použitých materiálů, které byly na objektu aplikovány v různých dobách. Základem je železobetonový skelet s železobetonovými trámovými stropy, doplněný o stěnový systém z cihel a tvárnic s hurdiskovými stropy a vyzdívaný ocelový skelet nové nástavby s železobetonovými stropy do ztraceného bednění z trapézových plechů. Schodiště je železobetonové monolitické. Výtahová šachta je železobetonový tubus. Založení bylo zesilováno pod částí skeletu mikropilotáží a v části se stěnovým systémem kompletní výměnou základových pasů. 
I přes skutečnost, že se jednalo z velké části o stavební úpravy existující stavby a nástavbu objektu, byla veškerá měřítka kvality prováděných stavebních prací kladena na nejvyšší možnou úroveň vyžadovanou od novostaveb. Všechny detaily stavby a návaznosti profesí byly předem naplánovány a koordinovány, aby nedošlo k ovlivnění kvality a estetiky výsledku stavby. 
Použité materiály na stavbě jak v exteriéru, tak v interiéru jsou voleny s ohledem na tradice a historické souvislosti vázané na lokalitu Třinecka a nedalekých Třineckých železáren. Veškeré materiály na vnějších plochách byly voleny v přírodní neutrální barevnosti s možností jednoduché údržby.
Použity tak byly fasádní cihličky klinker v barvě červenohnědé s šedým spárováním, dále silikonové barvy v neutrální šedé, a to vždy na kontaktní zateplení; dále pak cementovláknité fasádní desky na provětrávané fasádě opět v přírodní šedé barvě s „nahodilým“ vodorovným spárořezem.
Velký důraz byl také kladen na energetickou náročnost stavby. Tento ohled se projevil nejen v rámci realizace vlastní obalové konstrukce stavby, která je celá zateplena minimálně 15-ti centimetry tepelné izolace u stěn, ale také použitím nucené výměny vzduchu s rekuperací (zpětným využitím tepla z odváděného vzduchu) a úsporných svítidel z LED diod (vnější osvětlení, osvětlení schodiště a komunikací) nebo úsporných zářivek (veškeré kancelářské prostory).